Jak stárnout a nebýt starý

Toto léto pro mě osobně bylo velmi odpočinkové i proto, že moje tělo si žádalo, abych se mu věnovala tak, jak se s největší péčí věnuji vám :-). Nevím, jestli to náhodou nebylo také spojeno s přelomem do 5. dekády života a donutilo mě to k zamyšlení sama nad sebou a smysluplností všeho co dělám.

Obrátila jsem pozornost při hledání odpovědí ke své milované havaji a ráda bych s vámi teď sdílela jednu místní báji.

Kdysi dávno, než přišel kapitán Cook na Havaj, byl zde hrdina jménem Maui, který se narodil na Kauai. Jednoho dne pádloval z ostrova Oahu na Kauai - což trvá asi 24 hodin - a zeptal se sám sebe: "Proč nemohou být ostrovy blíž k sobě? " Když dorazil na Kauai, šel navštívit svou matku bohyni Hinu. "Mami," řekl, "Jak mohu spojit všechny ostrovy?" Řekla: "Budeš potřebovat pomoc svých bratří a musíte najít a chytit velrybu Luehu a držet ji, dokud neobkrouží ostrovy. Poté utahovat lano tak dlouho, dokud se ostrovy nespojí. A musíte se stále dívat dopředu !!!" "Dobře," řekl Maui, " to můžu udělat." A tak odešeli bratři, Maui, Maui, Maui a Maui se svým kouzelným hákem , darem z bohů (kouzelný hák ze souhvězdí Štíra) na výpravu. Hledali dlouho, ale nakonec našli velrybu Luehu u malého ostrova Nihao. Maui hodil hákem, velrybu zapřáhl a velryba táhla rybářskou kanoi rychle oceánem. Uplynulo mnoho dní a stále vedli velrybu tak, aby obkroužili všechny havajské ostrovy. Když se opět blížili ke Kauai, velryba už byla unavená a tak Maui opatrně tahal za provaz, ostatní bratři pádlovali a ostrovy se stahovaly k sobě. Vypadalo to, že úspěch už je blízko. Když v tom se zjevil u pobřeží Kauai duch krásné ženy a všichni, kteří sledovali činnost bratrů ze břehu, začali hlasitě opěvovat její krásu. Po nějaké době to bratři nevydrželi zvědavostí, otočili se směrem k duchu ženy a přestali pádlovat. V tu chvíli velryba ucítila, že tlak povolil, zabrala ze všech posledních sil, přetrhla lano, osvobodila se a ostrovy se opět vrátily zpět.

Tato trošku bláznivá havajská legenda krásně demonstruje jak dosáhnout toho, co v životě chceme nebo léčit sám sebe tím, že zaměřím svou plnou pozornost k dosažení cíle, bez ohledu na překážky. Jakmile ztratíme záměr, otočíme pohled jinam nebo naše jednání postrádá hlubší smysl, naše pozornost se rozletí do stran a s každou jinou myšlenkou se oslabujeme. A co nás v té pozornosti může udržet je láska a vášeň pro něco, co je pro nás důležitější něco dalšího, pocit vnitřního naplnění a skutečného smyslu, který je za naší činností a dává sílu setrvat.

Když se dostáváme do bodu rozhodování a zdá se nám něco příliš těžké nebo dokonce nemožné, zaměřte se na to, proč děláte to, co děláte. Jaké jsou skutečné důvody a motivace. Stejně důležité jako prvotní rozhodnutí je připomínat si své cíle, ať už lezete na horu, něco se učíte nebo se uzdravujete. Neexistuje žádné pravidlo, které by říkalo, že musíte pokračovat v něčem, co už nedává smysl, ale dává smysl pokračovat v tom co nás naplňuje radostí, láskou a vášní, ať je to jakkoli těžké. 

Zjednodušeně jsem si to vše přeložila takto:
Dělání smysluplných věcí - přináší radost - ta pomůže vytrvat - to přinese vnitřní naplnění - a tak pořád dokola - až do osvícení nebo dosmrti :-):-):-)

Ať jsou tedy naše cesty plné radosti a naplnění, které se věkem nemění